Lidé ze schodišť
Vídáme se. Potkáváme se. Známe se. Aspoň od vidění. Naše řady nehoustnou. Jsme ti, kteří odvrhli jeden z výdobytků nové doby. Z různých důvodů.
Jsme ti, kteří se pohybují na málo používané části domu.
Jeden den Bezejmenného člověka:
- poté co se zkultivoval natolik, že za sebou mohl zamknout dveře bytu, sjel výtahem do přízemí, došel na stanici metra, sjel eskalátorem na nástupiště. Cesta přeplněným ranním metrem trvala sotva patnáct minut. Vystoupil a eskalátor ho vyvrhl k povrchu. A už se blíží k firmě. Výtahem se přenese přes šest pater ke své kanceláři. Kafe. První telefon. Schůzka ve čtvrtém patře u ajťáků…proč ten výtah tak dlouho nejede?…a zase zpět k sobě do kanceláře…světýlko výtahu je nemilosrdně červené…druhé kafe…nasypat nová data do počítače….sušenka….vyřídit fakturu…záchod….navrhnout rámec nového projektu….čas na oběd v kantýně v přízemí…ve výtahu jsou již tři …nemají si co říct, kam s očima…dneska by to ke gulášové polévce mohlo být…třeba…kuřecí prsíčka v sýrové omáčce s rýží?…jo! Dobrá volba! „Mohu se svézt s váma?“…“do šestky“…“fajn den, naschle.“ Sedm emailů…každý si žádá urgentní odpověď…odpolední kafe…telefonát se šéfem…že prý je ten návrh nového projektu moc rámcový…tak to zpřesníme…jednání v zasedačce na béčku ve čtyři…výtahem ke spojovacímu krčku ve druhém…pak výtahem do trojky…teda to je nekonečné…pokračování za týden, úkoly máme…a zpět ke kanceláři…výtah, chodba, výtah, kancelář….Dneska padla… vypnout počítač, sbalit věci, výtahem do recepce…a cesta domů…eskalátory, metro, eskalátory, výtah…sladký domove!
Zda-li pak Bezejmenný ví, jak se mu v tepnách hromadí cholesterol, že přibývá na váze, pomalu, ale furt, že zbytečně vyplýtval kilowaty energie, jejichž výroba ukousla kus přírody? …a zajímá ho to vůbec?